Společná výstava autorů, které nespojuje jen malba, ale i zvýšená citlivost a angažovanost vůči současnému světu. Její titul je otevřenou narážkou na manifestační text Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme, ve kterém se teoretik zamýšlí nad úlohou moderního umělce a zároveň vyslovuje požadavek na zrušení hranic mezi uměním a skutečností. Zatímco Chalupecký a umělecká Skupina 42 se orientovala na člověka a identifikaci s místem, autoři aktuální výstavy zkoumají prostory, které víceméně hranice nemají – jsou to nemísta. Jde tedy o deteritorializaci prostoru, jevu charakteristického právě pro pozdní fázi kapitalismu, kdy už kapitál není vázán na jedno místo a bez větších problémů, prakticky neomezeně, migruje podle potřeby trhu. Globalizace je dlouhodobě společensky diskutovaným tématem a přes veškerá pozitiva je nemožnost se z její neviditelné sítě vymanit tísnivá.

Vasil Artamonov 
Je absolventem Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze, studoval např. u Jiřího Davida (ten v Galerii Dukla vystavoval v červnu 2019). Od roku 2012 působí v Ateliéru malby 1 na VUT v Brně, nyní v pozici vedoucího ateliéru.

Je nositelem ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2010. Přestože se během své dlouhé umělecké dráhy přikláněl k tvorbě instalací, malba jako forma výrazu zůstává u něj důležitým prvkem.

Zobrazování podoby současného světa se věnuje dlouhodobě. S Alexejem Klyuykovem realizovali např. výstavu Never eat people, která se věnovala globálně politicko-ekologické krizi a byla divokým mixem všeho špatného, co se ve světě děje. Citace uměleckých směrů či osobností jsou vztaženy k současné situaci, která je pro umělce naplněná deziluzí a diktátem tržního systému.

Tvorbu Vasila Artamonova charakterizuje především revolta vůči stávajícím kánonům v umění, politice i veřejném životě. Vyjadřuje svůj nesouhlas se současnou situací, k čemuž nezřídka využívá odkazy na starší umělecké směry a jejich osobnosti. Inspiraci nachází v ruském konstruktivismu, futurismu, socialistickém realismu nebo undergroundové scéně konceptuálního umění poválečné SSSR, jejichž myšlenky a postoje dále reinterpretuje a vztahuje k současnému dění.

Alice Nikitinová
Je absolventkou Akademie výtvarného umění v Praze, studovala např. v Ateliéru malby u Jiřího Sopka. Inspiruje ji každodennost, kterou např. abstraktně ztvárnila na výstavě, se kterou se ucházela o cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2010. Na svých plátnech extrahuje kompozice pracovního prostředí, nářadí nebo odložených věcí. Ve zdánlivě neohraničených sériích se zpravidla opakuje jeden nebo více motivů. Skupina obrazů z let 2006–2007 kompozičně reflektovala figurální náměty „dělnických“ kompozic, ve kterých dosahovala výrazné stylizace na základní geometrizované znaky uniforem a dopravních prostředků. Alice Nikitinová je výraznou představitelkou malby umělců střední generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století.

Marek Tischler
Je žákem Vasila Artamonova a Jiřího Davida. V umění se úspěšně vyhýbá jeho vznešeným podobám a k vyšším záležitostem života se otáčí zády. Spíše by se od něj dalo očekávat, že v umělecké dílo promění okolní svět. Je sběratelem atributů každodenního života. Proto jsou námětem jeho obrazů ty nejprostší předměty, které slouží jako prostředek ke hře s tvary. Zdaleka však nejde jen o hru. Jeho práce disponují i významným sociálním akcentem, ve kterém lze spatřovat vědomý ozvuk civilismu 20. let minulého století a sociálně orientovaného umění s jeho humanistickým horizontem vůbec.

Výstava se koná za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Ostravy.