V dětství chtěl být pilotem, bavila ho matematika a na vrcholové úrovni hrál šachy. Nakonec dal ale Bohdan Pomahač přednost medicíně a postupně se vypracoval až na špičku mezi světovými plastickými chirurgy. Začátkem června navštívil rodnou Poruby a setkal se i se studenty Wichterlova gymnázia, na kterém v osmdesátých letech studoval.

„Do Ostravy a tím pádem i Poruby se bohužel nedostanu moc často. Pozoruji ale, že město se výrazně mění, a to k lepšímu. V každém případě je hezčí a stává se z něj i kulturní centrum, což je jen dobře. Už to není jen místo, kde se soustředí těžký průmysl,“ zhodnotil proměny města světově uznávaný chirurg.

Při setkání se studenty zavzpomínal i na dobu, kdy sám gymnázium navštěvoval. „Vždycky jsem měl zájem o matematiku a biologii. Nakonec jsem dal přednost medicíně, protože mi přišla praktičtější. Rád bych byl matematikem, ale nedovedu si představit, co bych dneska dělal,“ dodal s úsměvem Pomahač, který přiznal, že problém měl snad jen s fyzikou. „Ta byla tehdy nějaká divná, ale když jsem zabral, tak tu jedničku jsem měl,“ doplnil.

Po maturitě v roce 1989 nastoupil na Univerzitu Palackého v Olomouci. „Měl jsem štěstí, že se úplně změnil politický režim a my mohli sbírat zkušenosti i v zahraničí. V USA mě zaujala forma postgraduálního vzdělání, které nemá nikde jinde obdoby, a tak jsem se rozhodl ho vyzkoušet,“ uvedl Pomahač, který v Bostonu začínal jako pomocná síla a postupně se stal jedním z nejuznávanějších plastických chirurgů světa. Provedl několik unikátních operací, při kterých lidem po nejrůznějších neštěstích dokázal vrátit tvář.

„Náročné operace jsou jako koncert mnoha nástrojů a lidí a člověk musí přemýšlet tak, aby všechno do sebe zapadlo. Jsem vášnivý šachista a při operacích přemýšlím podobně. Snažím se být dva nebo tři kroky vepředu, aby mě nepřekvapily případné komplikace. Je důležité udržet si přehled, to je klíčová schopnost,“ popsal Pomahač operace, které ho proslavily po celém světě. Za pět let kompletně zrekonstruoval obličeje čtyřem lidem.

„Nad znetvořenými obličeji nepřemýšlím. Snažím se emočně odpoutat, aby mě to příliš nepohltilo a abych neztratil nadhled a objektivnost. Soustřeďuji se na každého pacienta jako na problém, který chci vyřešit. Samozřejmě se mi stává, že postupem času získám od pacientů spoustu informací o jejich životě, které jsem před operací nevěděl. A mnohdy to jsou velmi tragické osudy,“ přiznal porubský rodák.

Studentům nakonec poradil, aby si nekladli malé cíle a našli v sobě energii, která je bude posunovat dále. „Člověk se nesmí spokojit s tím, že je lepší než jeho soused, protože ten soused nemusí být dost dobrý. To prostě nestačí. Je třeba mít jen ty nejvyšší ambice a dělat vše proto, aby vyšly,“ dodal dvaačtyřicetiletý Bohdan Pomahač.