Přestože Josef Ernest oslavil sté narozeniny, nikdo by mu tolik nehádal. Vitální muž žije v rodině své jediné dcery a života si maximálně užívá. „Mám se tady nádherně. Mám svůj pokoj, kde se dívám na televizi, luštím křížovky a hraji pasiáns. A pokud se někdo přidá tak i taroky, což je má vášeň,“ vypráví Josef Ernest, který sto let oslavil 27. května. Na svůj věk je neuvěřitelně aktivní, a když ho už nebaví sedět doma, vyrazí ven. Kam? „Občas si s tchánem zajdeme do krčmy na gáblík a pivíčko,“ upřesňuje oslavenec.

Rodák z Hranic prožil své dětství na střední Moravě, ale práce ho z domova odvedla do jiných částí tehdejšího Československa. „Za první republiky jsem byl četníkem a sloužil jsem v Brně a na Slovensku. Pak jsem se přestěhoval do Ostravy a až do důchodu jsem pracoval ve VOKD. Od roku 1956 bydlím v Porubě. A žije se mi tady dobře, Porubu bych za nic nevyměnil,“ uvádí nejstarší porubský muž.

Jeho recept na dlouhověkost je přitom jednoduchý. Nekouřit, pít s mírou a hlavně se o sebe starat. „Mám štěstí, že moje žena byla zdravotní sestra a i má dcera pracovala celý život v nemocnici. Takže se o mě svědomitě staraly a já jsem disciplinovaný pacient. Nehádám se a plním příkazy,“ říká s úsměvem Josef Ernest.

Za městský obvod Poruba mu byl poblahopřát starosta Lumír Palyza, který mu předal květiny a dárkový koš. „Při pohledu na pana Ernesta jsem se musel několikrát zeptat, zda mu nepopletli datum v křestním listě. Rozhodně bych mu sto let netipoval. Fascinuje mě, jak je aktivní, vtipný a plný života. Těším se, až se nejpozději za rok opět setkáme,“ říká starosta a Josef Ernest jeho slova vtipně glosuje. „Před čtrnácti dny jsem byl na kontrole u doktorky a pozvala si mě zase až za rok. A protože jsem svědomitý pacient, tak si nemůžu dovolit nepřijít,“ s úsměvem dodává oslavenec.