Ludmila Kubenková zavzpomínala na svoje dětství a mládí: pochází ze Svinova, byla nejmladší z deseti dětí. Ve dvanácti letech odešla do služby – nejdříve do Vítkovic, kde pracovala u modistky a převážně se starala o jejího malého synka Jirku, a pak do Rychvaldu, kde byla „k ruce“ domácí paní. Později začala pracovat v koksovně Dolu Vítězný únor. V uhelném prádle byla zaměstnaná až do odchodu do důchodu.

Vnuk Radim o paní Kubenkové prozradil, že ráda šila, tancovala a zpívala, byla i zdatnou luštitelkou osmisměrek. Zazpívá si dosud, ale luštění už vzdala, protože jí neslouží zrak. Je proto vděčná, když jí dcera Sváťa předčítá z časopisů či když se na kus řeči zastaví jeden ze dvou vnuků nebo některé ze čtyř pravnoučat. „Jsou hodná, už nedělají rámus,“ pousmála se Ludmila Kubenková. Na žádnou velkou oslavu se nechystá, byť si ještě donedávna ráda dala po obědě malé pivo nebo sem tam štamprličku. Neodmítla ale kousek výtečného dortu a oblíbený čaj s mlékem.

V Porubě momentálně žijí dvě stoleté ženy, jedna 101letá žena a 102letý muž.