Pomoc osob na místě události ještě před příjezdem záchranářů je prvním článkem tzv. řetězce přežití – je velmi důležitý a bez něj následná péče zdravotníků může být bez efektu. „Dělala jsem přesně to, co mi říkala operátorka. Dala jsem ruce křížem na hrudník a stlačovala,“ vzpomíná na osudnou chvíli subtilní Jana. Dokázala zachránit Marka díky pokynům, které jí dávali operátoři po telefonu.

Do situace, kdy budeme zachraňovat například své nejbližší či náhodně někoho při dopravní nehodě, se člověk dostane většinou neočekávaně a neplánovaně, často dokonce proti své vůli. „Je důležité vědět, že život člověka dokáže zachránit i laik,“ říká staniční sestra jednotky intenzivní péče ARO a zároveň školitelka kardiopulmonální resuscitace v Městské nemocnici Ostrava Kateřina Ciorová a dodává: „Zásadní je neotálet s masáží srdce, dvě ruce k záchraně života často stačí. Nutná je však i odvaha, ochota a snaha zachránit lidský život a jistá míra základních znalostí.“

Sestřička Kateřina se jako specialistka denně setkává se situacemi, kdy jde o život. Práce na JIP je extrémně náročná ať už po fyzické nebo i psychické stránce. O to náročnější, když sestry v nemocnicích chybí. Pro laika působí pracoviště jednotky intenzivní péče jako změť blikajících přístrojů, ale co na této práci vidí zdravotník samotný? „Konkrétně sestřičky na ARO musí mít skutečně velké znalosti ze všech oborů a stále se musíme vzdělávat. Medicína, a hlavně obor intenzivní péče, se stále rozvíjí a my jsme schopni nemocným lidem poskytovat ošetřovatelskou péči a léčbu na stále vyšší úrovni. Velkou motivací a odměnou je, když nás navštíví pacient, kterého jsme léčili, nebo pošle poděkování. To nás vždycky zahřeje u srdce a my víme, že naše práce má smysl,“ říká specialistka Kateřina. „Prestiž profese sestry se snad konečně zvyšuje a ocenění naší práce je taky stále zajímavější a k tomu máme na Fifejdách ještě další finanční benefity. U nás jsme všichni jeden tým. Jelikož v poslední době přibývá zdravotnických záchranářů mužů a ne všichni odcházejí pracovat na záchrannou službu, ucházejí se o práci na ARO. Jejich přítomnost je pro nás velkým přínosem, hlavně při manipulaci s ležícími pacienty, a také jejich přítomnost přispívá k celkově lepší atmosféře na oddělení.“

Někteří z pacientů se právě na ARO-JIP dostanou díky rychle poskytnuté laické první pomoci, čímž se zvyšuje jejich šance na přežití. „Naši zdravotníci se stále setkávají s lidmi, kteří si myslí, že nesprávnou první pomocí mohou pacientovi ublížit. Avšak ze zkušeností spíše vyplývá, že lhostejnost, nezájem a nečinnost škodí daleko více,“ doplňuje paní Kateřina.

Jak tedy na správně a rychle poskytnutou laickou první pomoc? „Pro laika na ulici platí tyto zásady: zjistit, jestli postižený reaguje na hlas, dotyk. Pokud ne, zakloňte mu hlavu a pokud jste sami, volejte 155. Operátorka vás navede. Pokud je vás víc, určete, kdo má volat 155 a kdo se bude dál věnovat postiženému. Propněte obě ruce v loktech, dejte dlaně přes sebe a mačkejte dotyčného uprostřed hrudníku asi 100–120krát za minutu do hloubky asi 5 až 6 centimetrů. Ruce pořád natažené, mačkáte rameny a zády. To je vše,“ uzavírá sestřička Kateřina.