Do češtiny obtížně přeložitelný pojem avos’ (авось), který se objevuje v názvu výstavy, charakterizuje postoj člověka, jenž ignoruje možné problémy. Značí (slepou) víru v zázrak, stejně jako smíření s pocitem nejistoty. Jsou v něm současně obsaženy odolnost i fatalismus, což se mnohým pojí s typickým rysem ruské povahy. Už Alexandr Puškin v Evženu Oněginovi ostatně nazval avos’ ruským šiboletem, rozumějme znamením, jímž se Rusové odlišují od jiných. Avos’ je pak také možná důvod, proč jsou Rusové, více než jiné národy, náchylnější k utopiím a Rusko místem, kde je rozpor mezi idejemi a jejich naplňováním snad nejmarkantnější na světě.

Každá z autorek se k tomuto základnímu tematickému rámci vyjadřuje po svém. Maria Aksinina se ponejvíce uchyluje do světa mýtů a pohádek, které pro ni značí nejen kontakt s domovinou a dětstvím prožitým na Urale, nýbrž i řád ve světě, jenž jinak ne vždy dává smysl. Její výtvarný jazyk čerpá stejnou měrou z folklorní tradice tzv. luboků, tedy lidových tisků kombinujících ilustrace s textem, i ze suprematických či konstruktivistických obrazů, v nichž se symbolický jazyk pozvolna podrobuje řeči geometrie. Aksininy textilní koláže jsou ovšem také poctou její babičce, která podomácku vytvářela různé artefakty, od panenek přes koberečky až po panneau s pohádkovými příběhy, jimiž zdobila svůj a které v autorčině mysli dodnes vyvolávají pocity bezpečí a rodinné pospolitosti.

V tom se také Aksinina potkává s druhou autorkou, Annou Khmelevou. I ona ve svých pracích exponuje ústřední téma zejména ve vztahu k materialitě a domácí tvořivosti, ovšem bez potřeby citového ukotvení přímo v rodině. Její výtvarná řeč je také méně jednoznačná. Skrze její fotografie a instalace – obvykle křížící civilnost s lyrickým abstrahováním – se však možná ještě neúprosněji vyjevuje materiální nedostatek, který je nutným podhoubím těchto aktivit. Její práce v každém případě potřebují čas, protože náš pohled zprvu těká po povrchu, aby se teprve po nějaké době pohroužil hlouběji a začal pod tímto povrchem objevovat další prostory. V této dialektice přepychu a ubohosti, krásy a kýče, zjevného a skrytého, banálního a závažného, nám ale zároveň pomáhá rozkrýt transcendentální rozměr. Snad i proto se mi v této souvislosti do mysli vkrádá vzpomínka na dávného opata Sugera, jenž byl přesvědčený, že k nehmotným věcem lze dospět jen skrze ty, které hmotné jsou.

Tomáš Knoflíček

Maria Aksinina
*1998 v Jekatěrinburgu (Ruská federace), žije a pracuje v Praze a Ostravě

Maria Aksinina je absolventka ateliéru Volné grafiky Fakulty umění Ostravské univerzity (2021). Její práce se pohybují v širokém řečišti médií, od fotografie přes instalace, objekty až po autorské knihy. Tematicky akcentují zejména problematiku paměti, domova, dětství či identity, k čemuž mohl přispět i pocit dílčího vykořenění podmíněný životem mimo vlast. Maria Aksinina je finalistka Ceny Startpoint 2021.

Anna Khmeleva
*1995 v Temirtau (Kazachstán), žije a pracuje v Praze a Ostravě

Anna Khmeleva je absolventka ateliéru Tvůrčí fotografie Ostravské univerzity (2021), část studia ale strávila v ateliéru Fotografie II na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Prakticky celá tvorba autorky je soustředěna na hledání genia loci zvoleného místa, na pátrání po identitě jejího nového domova, ale i rodiště (např. soubor Ruská duše). Anna Khmeleva pracuje s velmi úsporným a čistým fotografickým jazykem, výstupem jsou nejčastěji konceptuálně laděné instalace.  

Výstava a doprovodný program se uskutečňují za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Ostravy.