Městský obvod se rozhodl zřídit veřejnou sbírku, kterou nazval Srdce pro Porubu. Jejím účelem je vybrat prostředky pro někoho, kdo v Porubě bydlí a potřebuje pomoc. „Myslím si, že sbírka je ideální způsob, jak pomoci někomu z nás, někomu z komunity, ve které žijeme. A že je to také způsob, jak mu přinést trochu radosti a nové síly nést nelehký osud,“ uvedla starostka Lucie Baránková Vilamová.

V první fázi byli odborníky vytipováni tři potenciální příjemci výtěžku sbírky. S jejich životními příběhy se seznámili členové Komise pro sociální a bytovou politiku Rady městského obvodu Poruba a radě doporučili ke schválení pomoc rodině dvanáctiletého Davida Cvička. Rodiče by synovi rádi pořídili speciální přívěsný vozíček za kolo.

Sbírka bude blíže představena na Porubském vánočním jarmarku. Tam budou moci Porubané ve třech termínech – 8., 11. a 20. prosince – přispět do zapečetěné přenosné kasičky přímo na Alšově náměstí. Další sbírková kasička bude trvale umístěna v Informačním centru Poruba na Hlavní třídě. Kromě toho byl zřízen transparentní účet č. 500063622/0800.

Ve chvíli, kdy se shromáždí dostatek prostředků pro historicky prvního příjemce sbírky Srdce pro Porubu, bude vytipován další potřebný.

David Cviček

David se narodil v roce 2007. Když s ním maminka Lucie přišla na osmiměsíční kontrolu v kojenecké poradně, lékařka se zarazila, že chlapec ještě nesedí ani se neotáčí, a doporučila rehabilitace. Tamní lékařka je odeslala na genetické vyšetření. Za čas přišel výsledek: chlapec trpí vzácnou dědičnou chorobou, Mowat-Wilsonovým syndromem. Lékaři, po kterých byl pojmenován, ho popsali teprve v roce 1998.

Porucha je charakterizována řadou zdravotních problémů, především mentálním postižením, epilepsií, zpožděním růstu a motorického vývoje, způsobuje vrozené srdeční choroby nebo genitourinární anomálie. Brzy po narození například chlapci zjistili zúžení tlustého střeva. Ještě téhož roku podstoupil operaci, nicméně s následky tohoto zdravotního problému se potýká dosud. Ve třech letech se také potvrdilo, že trpí epilepsií.

Zhruba v tuto dobu Davídek přešel do stacionáře. „Tam se začal viditelně zlepšovat,“ potvrdila Lucie Valentová. „Naučil se třeba jíst tuhou stravu, kterou do té doby odmítal. Ve čtyřech letech začal chodit a komunikovat.“

Speciální školu Diakonie České církve evangelické na ulici B. Martinů navštěvuje od osmi let. Co se bude učit, doporučuje speciální pedagogická poradna. Není to jednoduché – chlapcův mentální vývoj ustrnul na úrovni 12 až 18měsíčního dítěte. S okolím komunikuje prostřednictvím obrázků: když má žízeň, přinese hrneček, když potřebuje přebalit, obrázek plenky. Je třeba se o něho starat jako o miminko: krmit, oblékat, přebalovat.

Dnes dvanáctiletý David má nejraději zvukové hračky a miluje hudbu, hlavně rytmickou, elektronickou (báječně si prý užil letošní ročník hudebního festivalu Beats for Love). Rád a dobře jí, rád plave. Zbožňuje koně, s nimiž přichází do kontaktu při hipoterapii. Spokojený je, když s rodiči jedou na výlet – jak autem, tak nejlépe v přívěsném vozíčku za kolem, protože venku je opravdu rád. Byť dokáže sám chodit, snadno se unaví.

„Chtěli bychom synovi pořídit vozíček za kolo od firmy Benecykl. Jeden jsme měli půjčený od Sdružení Želvička. Hodně jsme jezdili, David v něm vydržel sedět a líbilo se mu to. Snažíme se mu zajistit plnohodnotný život, zážitky, zábavu… Navíc má vozík kolečko taky vpředu, takže se s ním lze vydat do terénu i pěšky. Je ovladatelnější než kočárek,“ vysvětlila maminka. Z půjčeného vozítka už ale chlapec vyrostl. Proto by rodiče rádi pořídili Davidovi větší (a vlastní) vozíček.