Lukáš Bártl prošel více než čtyřicet tisíc snímků, aby z nich vybral ty, které budou na výstavě, a ty, které se objeví v publikaci. Dlouhé hodiny tak skládal koncept, ze kterého bude prostřednictvím výstavy či stránek knihy promlouvat příběh Ostravy, její historie a lidí.

Proto jsou na výstavě fotografie jak z výstavby Poruby, tak např. z návštěvy Antonína Zápotockého, ze shromáždění ve Vítkovicích nebo civilní snímek Petra Bezruče štípajícího dřevo. Kolorit doby se zhmotnil do snímků, které přinášejí svědectví doby a zamyšlení pro další vývoj společnosti.

Rodina Kolářových je s Ostravou spjatá, aktivity jejích členů pomáhají udržovat paměť i kulturní tradice města. Bez těchto hodnot se město rozvíjí a posouvá jen velmi těžko.

„Cesta k výstavě má svůj příběh. Původní ideou bylo zapojit obyvatele Poruby tím, že by přispěli svými fotografiemi. Tento záměr se bohužel nepodařilo zrealizovat, jelikož se nesešel dostatek fotografického materiálu v takové kvalitě, aby bylo možné výstavu vytvořit. Materiál však nezůstane ležet ladem – do budoucna ho Poruba zařadí do jiného ze svých projektů nebo akcí,“ uvedla Pavlína Polášková z odboru kultury a prezentace porubského úřadu.

Zájemci mohou výstavu zhlédnout do 2. října 2022.

Výstava a doprovodný program se uskutečňují za podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Ostravy.

Viktor Kolář st. (1898–1971) je stále spíše opomíjenou postavou české fotografie a českého umění. Jeho dílo, uložené dnes z velké části v Archivu města Ostravy, bylo doposud známé jen několika málo odborníkům a pamětníkům. Přitom Kolář zasvětil téměř celý svůj život dokumentování významných událostí spjatých s Ostravou a okolím. Od dvacátých do šedesátých let 20. století vytvářel vizuální kroniku místa, které procházelo po všech stránkách výraznou proměnou a bylo politicky velmi exponované. Fotograf tak měl možnost zachytit návštěvy politiků a státníků, od lokálních zastupitelů po Tomáše G. Masaryka či Nikitu Sergejeviče Chruščova. Ke Kolářově naturelu nicméně patřilo, že stejné nutkání zachytit „stav věcí“ pociťoval i v případě zcela okrajových témat. Nikdo a nic mu nebylo cizí. Fotografoval tak přátele, rodinu, návštěvníky restaurací, nejrůznější oslavy, sokolské slety, prvomájové průvody, zajímal se ale též o sociální témata, lidskou práci, urbanistickou proměnu Ostravy a všední život ve městě. Dílo Viktora Koláře st. je tak unikátní jak svým tematickým rozsahem, tak i dokumentární hodnotou. Nepopiratelné jsou ale i jeho vizuální kvality, které jej řadí k nejpozoruhodnějším souborům československé reportážní fotografie 20. století.