„Pořád přesně dodržuju svůj režim: vstávám před půl sedmou, přesně v půl sedmé snídám a pak cvičím. Den co den, ani jednou jsem za celý rok nevynechal, stále svých osm cviků. Každé dopoledne pak luštím křížovky – ale bez lupy už ani ránu,“ vypráví starostovi Petru Mihálikovi, který mu přišel s místostarostkou Zuzanou Bajgarovou blahopřát.

Stále vitální a duševně svěží muž, kterému by nikdo nehádal více než osmdesát let, žije společně se svou dcerou Martou a jejím manželem. Josef Ernest se narodil 27. května 1914 v Hranicích na Moravě. Je ze tří sourozenců. Jeho sestra se dožila 88 let, bratr 95 let. Pan Ernest za ním sám jezdíval každých čtrnáct dnů vlakem do Brna do domova pro seniory, v němž žil. Ale odvážně se vydal i na mnohem delší „výlet“ – v osmdesáti letech navštívil dlouholeté přátele v Kanadě. Posmutněle se svěřil, že mu na podzim zemřel o patnáct let mladší bratranec v Lukově na Valašsku, ke kterému si jezdil pro slivovici. A co horšího – v březnu odešel i jeho nejvěrnější kamarád v Kanadě, se kterým si volávali prostřednictvím programu Skype.

Za první republiky byl Josef Ernest četníkem. Jeho prvním rajonem byl Rožnov pod Radhoštěm, posléze byl převelen do Brna. „Sloužil přesně v době Karla Arazíma a Četnických humoresek,“ upřesňuje dcera Marta. Služba ho zavedla i na Slovensko. V padesátých letech se přestěhoval do Ostravy a až do důchodu pracoval ve VOKD. Od roku 1956 bydlí v Porubě. Má jednu dceru, vnuka a dvě pravnoučata.

Kolem jedenácté pan Ernest poobědvá a pak si chvíli odpočine – dívá se v televizi na některý ze svých oblíbených sportů: na fotbal, hokej, tenis nebo závody formule 1. Ve tři hodiny odpoledne posvačí – a ve svačině nikdy nechybí ovoce. Pak si se zetěm zase pustí v televizi sportovní kanál a nebo debatují o politice, sportu a o životě vůbec. Donedávna si zašli i „na pivíčko“, ale tatínek si podle zetě už není na takovou vzdálenost jistý, takže se na dlouhé špacíry nepouštějí. Přesně v sedm musí být večeře a před spaním pak ještě pětiminutové cvičení. Tento pravidelný režim a střídmost považuje Josef Ernest za svůj recept na dlouhověkost.