Pavel Hrančík, fotograf, pedagog

První pokusy o zaznamenání fotografického obrazu učinil přibližně v letech 1990 až 1992, tehdy ještě se starým fotoaparátem Ljubitěl. Následoval první vlastní fotoaparát značky Zenit. Jimi pořizoval fotografie svého psa na procházce, při výcviku poslušnosti, snímky zahraničních vozidel, ale i západy slunce… Náhodná setkání během studií na gymnáziu s sebou přinášela také další možnosti – první zakázky od slečen, které se chtěly věnovat modelingu. Začal vycházet časopis Photo Life, jehož součástí byla také soutěž pro čtenáře. Brzy přišel první úspěch, později další a ještě další. Otištění fotografií bylo velkou výzvou. Následoval úspěch v podobě zařazení dvou fotografií do výběru pro knižní publikaci časopisu Photo Life. Na konci 20. a začátku 21. století šlo o úspěchy mezi amatérskými fotografy.

Po přijetí na vysokoškolská studia kombinovaného oboru „žurnalistika, sociální politika a sociální práce“ na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS) v Brně uspořádal dvě autorské výstavy – první v galerii v budově FSS v Brně a druhou  v čajovně v Uherském Hradišti, kterou provozovala rodina spolužáka. Již delší dobu koketoval s myšlenkou, že se vyučí v oboru fotograf a nyní došlo k definitivnímu rozhodnutí vyučit se v oboru na střední škole v Brně a k odchodu z vysokoškolských studií. Mezi druhým a třetím ročníkem přestoupil na Integrovanou střední školu oděvní, služeb a podnikání v Ostravě, kde studium úspěšně dokončil. Ve třetím ročníku nafotil dokument pro Ostravsko-opavskou diecézní charitu, ze kterého vznikl kalendář.

Pavel Hrančík se stal předsedou Fotoklubu Opava, jehož byl dlouholetým členem. Po určité době spoluzaložil menší fotografickou skupinu, jež sdružuje některé členy Fotoklubu Opava, kteří mají odlišné názory a pohledy na vlastní tvorbu. Podařilo se mu realizovat několik spoluautorských výstav (také v porubské Galerii na schodech), zapojit se do soutěže pro fotokluby Mapové okruhy, ale vlastní fotografické projekty odkládal. V roce 2002 si založil živnost v oboru fotografické služby. V této době se jednalo o živnost vázanou, kdy bylo potřeba splnit několik podmínek. Pro spolupráci v roli garanta se mu povedlo získat Petra Hellebranda, tvůrce, který ho už v době studií na gymnáziu přizval k fotografování svateb.

V průběhu civilní vojenské služby ho oslovilo vedení SŠ v Brně, kde v minulosti studoval. Hledali nového kolegu na výuku praxe. V roce 2004 tam nastoupil. Stále méně fotil… Ke změně došlo až v roce 2016 – pořídil si profesionální digitální fotoaparát. Ve stejném roce také začala jeho dcera docházet do klubu synchronizovaného plavání a jemu se tento sport velice zalíbil. V roce 2017 postupně nasnímal několik závodů a tréninků akvabel. Podařilo se mu sestavit kolekci několika snímků, které bodovaly v mezinárodních fotografických soutěžích – jako celek, ale některé také samostatně (HIPA, 35Awards…). Největším úspěchem bylo umístění v soutěži „Sente Antu cup 2018 – Top Ten Phoptographers Of The World“ pro autory, kteří pošlou soubor 30 fotografií na jedno téma. On poslal snímky akvabel a získal ocenění „Nomination“ (obdoba stříbrné pozice). 

A právě část soutěžního souboru je nyní k vidění na této výstavě. Dále jsou zde fotografie zdí, které pořídil při pobytu v Číně na jaře 2019. Poslední sérií jsou abstraktní záběry krajiny, kdy jedna z těchto fotografií postoupila do finále soutěže „Creative Photo Awards 2021“ v Itálii.

V následujících letech se Pavel Hrančík chce věnovat především dokumentární tvorbě – částečně z oblasti sportu, částečně také sociálnímu dokumentu.