V Porubě je ve stylu socialistického realismu postaven první a druhý obvod. S výstavbou se začalo v 50. letech 20. století, kdy tehdejší československá vláda rozhodla o zrodu nových obytných čtvrtí na Ostravsku. V roce 1951 odstartoval projekt na vybudování tzv. nové Ostravy, na kterém pod vedením architekta Vladimíra Meduny pracovalo zhruba 400 architektů a projektantů. Projekt počítal s tím, že nové město pojme až 150 000 obyvatel. Do roku 1955 byl dokončen první porubský obvod a začalo se s výstavbou obvodu druhého podle urbanistického návrhu architekta Miloslava Čtvrtníčka. Zde už jsou však patrny vlivy bruselského stylu. 

Plánované obří město nikdy nedostalo konečnou podobu, mimo jiné také proto, že sorela upřednostňovala monumentální pojetí před ekonomickým hlediskem. Některé vize architektů tak zůstaly pouze „na papíře“. Jde například o vodní kanál, který měl v šířce 40 metrů zrcadlit odraz města na hladině, nebo 150 metrů vysoká budova Krajského národního výboru, jež měla vévodit Hlavní třídě. Jiné stavby se podařilo realizovat, například soubory obytných domů zvaných Oblouk a Věžičky.

V roce 2003 byl porubský urbanistický celek vystavěný ve stylu socialistického realismu vyhlášen památkovou zónou.

Výstava Sorela v Porubě představuje fotografie z výstavby i pozdější doby. K vidění je od 1. listopadu do 1. prosince 2021. Snímky pocházejí z Archivu města Ostravy, archivu ÚMOb Poruba a soukromé sbírky Jiřího Lexy.