„Byli jsme pyšní, že má Poruba tak významného rodáka,“ uvedl starosta Lumír Palyza. „Odchodem Ilji Hurníka přišla naše kulturní scéna o člověka mimořádného uměleckého talentu,“ doplnil.

Ilja Hurník napsal svou první skladbu již v pěti letech, první klavírní kompozice mu vyšly v jedenácti letech. V roce 1938 Hurníkova rodina odešla ze Slezska do Prahy. Zde se stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. V letech 1958 až 1978 byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Jako pianista vystupoval hodně v zahraničí, kde zaujal zejména jako interpret skladeb Claudia Debussyho a Leoše Janáčka. Podle klavíristy Věroslava Němce má Debussy v jeho pojetí „nejen okouzlující barevnost, ale také přesnou a zřetelnou kresbu… Gramofonová nahrávka téměř kompletního klavírního díla v Supraphonu vzbudila mimořádnou pozornost – tak velkou, že ji americká kritika zařadila mezi nejlepší debussyovské snímky té doby.“

Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (např. Dáma a lupiči nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Významná je i jeho tvorba pro děti (např. Instrumenty u zápisu).

Kromě hudební tvorby se Ilja Hurník věnoval i literatuře. Proslavil se svými knihami povídek Trubači z Jericha nebo Kapitolské husy i hudebními příběhy pro děti (Jak se hraje na dveře, Od housliček po buben či Struny, klapky, paličky).

Přestože žil Ilja Hurník od svých patnácti let v Praze, na svůj rodný kraj nezapomněl: „Když v osmatřicátém roce musela naše rodina prchnout před sudetskou okupací Slezska, octl jsem se v Praze. Člověk ulpí na rodném kraji, až když ho ztratí. Hledal jsem jeho stopy a nacházel je ve slezských lidových písních, nepodobných žádným jiným. Dnes mě velmi rmoutí, že naši lidé nevědí o Slezsku skoro nic. Za totality se vedla na mapě čára, pod ní byla jižní Morava, nad ní severní. Pojem Slezsko zmizel. Přitom mezi Slezskem a Moravou jsou hluboké rozdíly. Morava je žensky lyrická, zpěvná, vládl jí král Ječmínek, skrytý v slunných žitných polích. Slezsku vládl zbojník Ondráš, postava temná, přízračná, jak ji líčil Bezruč.“

Během posledních let byl Ilja Hurník v kontaktu s porubskou letopiseckou komisí. V dopisech vzpomínal na Porubu, na své dětství a nezapomněl ani popřát k výročí porubského domu kultury v loňském roce.

Dopis Ilji Hurníka Porubanům si můžete přečíst zde

Ilja Hurník byl nositelem řady cen. Získal např. Cenu Classic Českého hudebního fondu, World Prize of Ant. Dvořák, Grand Prix v soutěži – Piano Duo Association of Japan 1990: Variace na Pergolesiho téma, první cenu Piano Duo Association of Japan 1992: Innocenza.

V roce 1997 byl jmenován čestným občanem Ostravy, v roce 2007 jej prezident Václav Klaus vyznamenal Medailí Za zásluhy, o tři roky později obdržel Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby a v loňském roce Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za přínos české hudbě. Je po něm také nazvaný asteroid.