Dohledat o vás něco, co by se netýkalo i vaší ženy nebo komentování Robinsonova ostrova, je docela problém. Prozradíte třeba, kde jste v Porubě bydlel nebo na kterou školu jste chodil?
Bydlel jsem v ulici Gustava Klimenta a chodil nejdřív na tamní základku. Vyhodili mě ale kvůli problémům s chováním. Už předtím vyhodili mého kamaráda Ivoše, takže jsem odešel jako on na sportovní základku, dnešní Porubskou. Tam jsme s Ivošem vydrželi až do 7. třídy. Bohužel se naše neposednost projevovala i tam, a když se k nám přidal můj celoživotní kamarád Petr, tak toho bylo na učitele asi moc a na poslední 8. třídu jsem se opět stěhoval – tentokrát na školu Komenského.

Hrál jste házenou, dokonce v reprezentaci. Kde jste začínal?
Nejprve jsem hrál za Sokol Poruba, tehdy Hutní montáže Ostrava. Trénoval mě pan Koutný, který vedl úspěšně i hodně reprezentačních celků juniorek. Pak nás rozpustili a všichni jsme přestoupili do Vítkovic. Dokonce jsem se – jako jediný z druhé ligy – dostal do reprezentace do 21 let. Pak už jsem z Ostravy odešel.

Které místo jste v Porubě měl nebo máte nejraději a proč?
Mám rád Porubu, Porubák (koupaliště), park kolem zámku, Alšák a spoustu dalších míst. Naši ale už dlouho v Porubě nebydlí... Mám takový klukovský sen, že bych někdy nějak pracoval pro Baník. Zatím nevím, jak bych mu mohl být prospěšný, ale třeba se to někdy vyplní. Věřím, že když si v životě některé věci hodně přeješ, tak se nakonec stanou.

Jak často a při jaké příležitosti se do Poruby vracíte?
Jen velmi málo. Mám tam babičku s dědou, které mám moc rád. Ale přijedu tak možná třikrát do roka. Celkově jsem v Ostravě hrozně málo. Přitom mi chybí jak rodina, lidi, tak Baník a celková atmosféra města. Ale práce, zájmy, kamarádi a vše ostatní se prostě přesunulo jinam.

Kdy jste „přičichl“ k bojovým sportům?
Po skončení aktivní kariéry házenkáře jsem začal pracovat pro televizi a komentoval i bojové sporty. Začal jsem je taky trénovat. Nejprve box, pak muay thai. Několikrát jsem uvažoval i o zápasu, ale pokaždé z toho sešlo. Nyní se snažím trénovat jiu jitsu a MMA (Mixed Martial Arts – smíšená bojová umění, nejkomplexnější souhrn bojových dovedností a stylů, které mají vést k co nejefektivnějšímu vedení útoku či obrany – pozn.).

Je to trochu drsnější zábava, co Vás na nich tak láká?
Nemyslím, že je to drsnější zábava. Podle mého názoru jsou bojové sporty skvělé na výchovu charakteru a doporučil bych každému, aby své děti - ať už dívky, nebo kluky - na nějaký dal. Judo je skvělý sport pro dívky, naučí se padat, což člověk potřebuje celý život. A pak to jde dál přes taekwondo, karate, box, jiu jitsu a další sporty až k MMA. To je samozřejmě vrchol bojových sportů a už je jen pro zažrané. Přináší poznání, že musíš něco udělat tisíckrát, než ti to jde, úctu i respekt k soupeři, znalost vlastního těla a síly, kterou má, ale i bolest, kterou musíte překousnout. To vše jsou věci, které jsou dobré jak pro sport, tak pro normální život.

Co vás na nich tak láká?
Podle mě jsou bojové sporty skvělé na utváření charakteru a doporučil bych každému, aby své děti na nějakou formu bojových umění dal. Judo je skvělý sport i pro dívky. A pak to jde dál přes taekwondo, karate, box, jiu jitsu a další sporty až k MMA. Dávají poznání, že musíš něco udělat tisíckrát, než ti to jde, úctu k soupeři a respekt. Znalost vlastního těla a síly, kterou má, i bolest, kterou musíš překousnout. To vše jsou věci, které jsou dobré jak pro sport, tak pro normální život.

Kdy se vůbec natáčel na Filipínách Robinsonův ostrov? Prozradil jste někomu, kdo vyhrál?
Neprozradil jsem to za celou dobu nikomu. Což se ženě úplně nelíbilo, ale vydržel jsem to. Natáčelo se vloni v červnu a červenci.

Dovedete si představit, že zas na dva měsíce odjedete na krásné, leč civilizaci poněkud vzdálené místo, abyste moderoval další řadu?
To se zrovna děje, takže ano. Jedeme znovu na Filipíny a já se cítím jako dítě, které dostalo zpátky vysněnou hračku, a v ještě lepším modelu.

Přihlásil byste se jako soutěžící?
Asi ano. Je to báječná životní zkušenost jak ze strany moderátora, tak ze strany soutěžícího. Je to velké dobrodružství, při kterém se o sobě hodně dozvíte.

Potkáváte se s někým z nich dosud?
Potkávám se s kluky z finálové trojice – Markem, Martinem a Jakubem a s Mílou. Jsme si nejblíž zájmy i povahově.

Za co, co jste na ostrově viděl a zažil, soutěžící nejvíce obdivujete?
Nemůžu říct, že bych je obdivoval. Ale vím, že prošli opravdu těžkou životní zkouškou a většina z nich si z ní odnesla mnoho pozitivního. A snad obstáli sami před sebou. To je nakonec to nejdůležitější.