V květnu roku 1951 rozhodla tehdejší vláda o výstavbě nových obytných čtvrtí na Ostravsku. Jedna z vytipovaných lokalit se nacházela i v katastru obce Poruba. V následujících letech vznikl v Porubě gigantický urbanistický celek vystavěný v architektonickém stylu nazývaném sorela. Za předvoj výstavby nové Poruby lze považovat rok 1948, kdy Ostravsko-karvinské doly začaly s výstavbou hornického sídliště, známého jako Dvouletky. V roce 1951 odstartoval projekt na výstavbu Nové Ostravy. Kvůli plánované výstavbě byl v katastru obce Poruby vydán zákaz stavby rodinných domů. Projekt, na němž pracovalo zhruba 400 architektů a projektantů, počítal s tím, že Nová Ostrava pojme až 150 000 obyvatel. Do roku 1955 byl dokončen I. porubský obvod a začalo se s výstavbou II. obvodu. Plánované obří město však nikdy nedostalo konečnou podobu, mimo jiné také proto, že sorela upřednostňovala monumentální pojetí před ekonomickým hlediskem. Některé vize architektů tak zůstaly pouze “na papíře”, třeba vodní kanál, který měl v šířce 40 kilometrů zrcadlit odraz Nové Ostravy na hladině, či 150 metrů vysoká dominanta Krajského národního výboru. Jiné stavby se podařilo realizovat, například vstupní bránu známou jako Oblouk či soubor obytných domů zvaný Věžičky.

V roce 2003 byl porubský urbanistický celek vystavěný ve stylu socialistického realismu vyhlášen památkovou zónou. Porubská radnice začala v roce 2007 s komplexní rekonstrukcí části I. porubského obvodu, a to především kvůli havarijnímu stavu vozovek a chodníků, zastaralé infrastruktuře a neúnosnému stavu statické dopravy. Viditelnou proměnou, která však splňovala veškeré požadavky památkářů, prošly během čtyř let ulice Alšova, Budovatelská, Čs. exilu, Urxova a část ulice M. Kopeckého. Rekonstrukcí se podařilo celkově estetizovat prostředí a zlepšit komfort bydlení, aniž by tím utrpěl jedinečný charakter zástavby.