Sorela
Socialistický realismus (zkráceně sorela) je architektonický styl, který klade důraz především na symetrii, monumentalitu a dekorativnost. Stavby v tomto stylu jsou zdobeny sgrafitovou a sochařskou výzdobou i doplňkovými prvky, jako jsou ozdobné mříže nebo balkonová zábradlí. O vzniku pojmu sorela existují dva výklady. Podle prvního vznikl spojením počátečních slabik slov socialistický realismus a první slabiky příjmení architekta Zdeňka Lakomého, propagátora socialistického realismu a marxisticko-leninského přístupu k urbanismu v Československu. Druhá verze uvádí, že název vznikl ze slabik slov SOcialistický REaLismus v Architektuře.
Za počátek výstavby nové Poruby lze považovat již rok 1948, kdy Ostravsko-karvinské doly zahájily výstavbu hornického sídliště známého jako Dvouletky. V roce 1951 byl spuštěn projekt výstavby Nové Ostravy. V souvislosti s plánovanou výstavbou byl na území porubského katastru vyhlášen zákaz stavby rodinných domů. Projekt, na němž pracovalo přibližně 400 architektů a projektantů, počítal s tím, že Nová Ostrava poskytne domov až 150 000 obyvatelům.
Do roku 1955 byl dokončen I. porubský stavební obvod a současně byla zahájena výstavba II. obvodu. Plánované velkoměsto však nikdy nedosáhlo své zamýšlené podoby, mimo jiné proto, že sorela upřednostňovala monumentální architektonické pojetí před ekonomickou efektivitou. Některé ambiciózní vize tak zůstaly pouze "na papíře". Patřil mezi ně například vodní kanál, který měl v délce několika kilometrů odrážet panorama Nové Ostravy na své hladině, nebo 150 metrů vysoká budova krajského národního výboru. Jiné projekty se naopak podařilo realizovat, například soubory obytných domů, kterým se říká Oblouk a Věžičky.
V roce 2003 byl porubský urbanistický celek vystavěný ve stylu socialistického realismu vyhlášen městskou památkovou zónou.